Tato webová stránka používá cookies

Za účelem zkvalitnění našich služeb používáme na této stránce soubory cookies. Pro více informací přejděte na
Podmínky pro používání internetových stránek.

Funkční cookies Tyto cookies jsou nezbytné pro správné fungování webové stránky a proto je není možné vypnout.
Analytické cookies Analytické cookies nám pomáhají sledovat a analyzovat způsob v systému Google Analytics 4, jakým návštěvníci interagují s naší stránkou. Tyto informace nám umožňují vylepšovat obsah a poskytovat lepší uživatelský zážitek.
Marketingové cookies Čtení a zapisování cookies pro marketingové účely pro reklamní systémy jako je např. Google Ads či Sklik. Tyto cookies nám umožňují sledovat chování uživatelů a měřit výkon webu a efektivitu našich reklamních kampaní.
Personalizovaná reklama Remarketingové cookies nám umožňují prezentovat vám personalizovanou reklamu na základě vašich předchozích interakcí s naší stránkou v systémech jako je Google Ads, Sklik.
Využití osobních dat Touto volbou nastavíte souhlas s odesíláním a zpracováním vašich osobních údajů společnosti Google pro účely cílení a vyhodnocování online reklamy a cíleného marketingu.
Preventivní onkologický screening
icn
Logo MY CLINIC

Dopady pandemie COVID-19 na duševní zdraví dětí a jejich rodin. 14.06.2021

Záměrem tohoto článku je systematické shrnutí následků omezení fungování základních složek společenského života v souvislosti s pandemií COVID-19. V médiích byly zejména diskutovány dopady ekonomické, zdravotnické a společenské. O dopadech na duševní zdraví – jako je nárůst depresivních příznaků, úzkosti, sebepoškozování, poruch příjmu potravy, závislostí nebo sebevražedného jednání se hovořilo jen sporadicky. Stres nebo duševní nemoc nejsou hned viditelné a měřitelné, mohou však být velice závažné a výrazně ovlivnit nejen kvalitu, ale i délku života jedince.

Česká republika patří mezi země, které měly v důsledku pandemie COVID 19 zavřené školy skoro nejdéle v celé Evropě (UNESCO).

Taktéž byly postupně omezeny nebo plně zakázány volnočasové aktivity. Omezení pohybu a setkávání osob znemožnily sociální kontakty dětí i dospělých.

Vliv izolace na rozvoj jedince a osobnosti a její zásadně negativní důsledky byly dokumentovány mnoha studiemi. Jako extrémní příklad můžeme uvést týrané nebo zanedbávané děti, u kterých dojde k zastavení psychomotorického vývoje, pokud nejsou stimulovány. V mírnější formě, tak, jak to zažilo mnoho dětí a rodin během  pandemie, se objevily různé příznaky duševní nepohody, stresu nebo dokonce duševní nemoci. Rozvoj příznaků duševního onemocnění dětí mohly být dále zapříčiněny dopady plynoucími z duševní nepohody rodičů vlivem izolace, ohrožením základních existenčních a společenských jistot, ale i strachu z nemoci COVID-19. V důsledků dlouhotrvajících opatření nebylo kde a jak ventilovat emoce, tedy vše se odehrávalo v nukleárních rodinách – matka, otec, děti a dopadalo negativně na všechny členy domácnosti.

Časopis Lancet vydal nedávno studii, která ukazuje, že narůstající duševní problémy dospělých v Anglii během pandemie Covid-19 měly vliv na nárůst incidence duševních nemocí dětí ve věku 5-16let z 10,8% v roce 2017 na 16% v červenci 2020. Tato data jasně ukazují, že děti, jejichž rodiče zažívají psychologicky distres, mají vyšší náchylnost k duševnímu onemocnění. Vědci zdůrazňují, že by sociální systém měl reflektovat socioekonomické dopady na rodiny s dětmi. 

Pokud se u dítěte nebo dospělého rozvine vážné duševní onemocnění, kam spadá i depresivní porucha, může dle některých studií zkrátit život danému jedinci až o 10let.

Podle americké Národní aliance duševního zdraví se 50% všech celoživotních duševních nemocí vyvine během prvních 14ti let života a 75% pak do 24 let života. Sebevražda je druhou nejčastější příčinou úmrtí mezi 10. a 34. rokem. Během pandemie nárůst sebevražedných myšlenek mezi mladými dle dostupných studií stoupá. Přesně tato skupina dětí, dospívající a mladých dospělých je nyní pandemií nejvíce zasažena stran duševního zdraví a důsledky budou dlouhodobé, pro společnost a ekonomiku negativní, včetně možného zkrácení života těchto jedinců.

Z naší zkušenosti psychologů a lékařů zabývajících se dlouhodobě duševním zdravím dětí i dospělých můžeme uvést několik konkrétních příkladů, které ukazují zhoršení duševního zdraví mladé generace a osob o ní pečující v kontextu statistik dokládajících danou problematiku.

Vliv sociálních médií na mladou generaci se vyvíjí exponenciálně. Již školní děti prvního stupně jsou zcela na monitorech závislé (ČTK, 2019). Jediný způsob zabavení se je pasivní zapojení a napojení se na virtuální hru. Neznají nudu, neustále je někdo z rodičů nebo telefon stimuluje, naplňuje a vtahuje do světa virtuálních “rychlých” emocí. Následkem je roztěkanost, neschopnost se soustředit a neustálá potřeba multifunkčnosti a multiobsahovosti. Tato roztříštěnost se manifestuje různými neurotickými projevy nebo zvýšenou podrážděností a nervozitou. Děti či adolescenti posléze dostávají diagnózu ADHD, protože jejich projevy chování tomu odpovídají, příčinou je však často výše zmíněný multitasking.  Online výuka tuto závislost samozřejmě zhoršila. Děti a mladiství se sice na výuku napojili, ale paralelně chatovali s kamarády, hráli hry, nebo sledovali videa na youtube. Studie na adolescentech z americké Univerzity v Ohio (2019) prokázala, že při multitaskingu studenti nejdříve prožívají pozitivní emoce (z toho, že dělají úkoly a zároveň dělají oblíbené paralelní aktivity) a negativní emoce (stres z toho, jestli úkol udělají opravdu kvalitně). Postupem času však převažující emocí je pocit vyčerpání a emoční plochost – apatie. Právě na tuto apatii si rodiče nejvíce u svých dětí stěžují a mají tendenci mít dítě neustále pod kontrolou – což ve většině případech není možné, nebo vytváří domácí konflikty a napjatou atmosféru.

Stále častěji od začátku pandemie v březnu 2020 rodiče poptávají psychologické nebo psychiatrické služby, protože u svých dětí vnímají progresivní ztrátu motivace, stupňující se apatii, únavu, poruchy spánku a poruchy přijmu potravy, existencionální pochybnosti o vlastní budoucnosti a budoucnosti světa. V horších případech počínající nebo již závažné projevy deprese, jako kontinuální smutek, ztrátu smyslu a s ní spojené myšlenky na sebevraždu. Také velké množství dětí, které měly již před pandemií onemocnění jako ADHD, OCD či poruchy příjmu potravy,  během izolace zaznamenaly zásadní zhoršení stavu, protože tyto děti ztratily režim, který jim mnohdy poskytovala právě škola nebo volnočasové aktivity a který je držel v křehkém, ale funkčním systému. Zaznamenáváme i zvýšené projevy sebepoškozování ve formě škrábání, štípání nebo v nejhorším případě řezání různými předměty. Za posledních dvacet let se výskyt sebepoškozování ztrojnásobil (BBC, 2019). Aktuální statistiky vykazují u běžné adolescentní populace 14–39 %, u klinické adolescentní populace 40–61 %.

Nepřetržitý přístup k internetu a informacím, kterým dítě není schopné rozumět kontextuálně, způsobují, že děti, či adolescenti si často svou vlastní diagnózu „vygooglí“ a jsou přesvědčené o její pravdivosti. Hledají na sobě popsané projevy a symptomy formou „sebenaplňujícího proroctví“. Takto přichází například 10leté dítě, s vlastní diagnózou bipolární deprese, aniž by skutečně chápalo, o co se jedná.

Online výuka děti vzdálila od reálného života. Na jedné straně je chránila od skutečné zátěže nebo ohrožení, které pro určité děti školní kolektiv představuje, ale tím jim zároveň bránila v osvojení schopností k překonávání každodenních překážek. Takto se mladiství pohybovali v „bezpečném“ online prostředí, které však na ně kladlo nároky rovné vysokoškolského studenta, jako organizace hodin a úkolů, samostatnost a samostudium. Sami od sebe očekávaly neustálý perfekcionismus, kterým jsou sociální sítě plné, jakožto maximální výkonnost, kterou střídaly s leností s multiobrazovkami. V domácnosti často postrádalyí pravidelné povinnosti, skutečnou pozornost od přetížených rodičů a sdílení s nimi.

Od rodičů se očekávala nepřetržitá flexibilita a adaptace na nová a nová nařízení. Opakované otevírání a zavírání škol od nich vyžadovalo neustálou změnu priorit: mám se věnovat práci nebo učit dítě? Mám zůstat doma a dítě hlídat nebo jít do práce? Jedno je s druhým často neslučitelné, rodiče tedy fungovali v několika rolích s pocitem, že každou roli zastávají špatně a nedostatečně. U dospělých jedinců se v ambulantní praxi hromadí syndrom vyhoření, zhroucení, psychosomatické obtíže, úzkosti, existencionální starosti, panické ataky a poruchy spánku. Dle průzkumu americké společnosti (KFF, 2021) v rozmezí ledna až června v roce 2019 reportovalo symptomy úzkosti a deprese 11% dospělých, v průběhu ledna 2021 počet stoupl na 41,1% (viz tabulky v příloze). Podobné studie v Čechách (V. Bartoš et al., 2020) ukázaly, že v první fázi pandemie trpělo zhoršeným duševním zdravím (příznaky alespoň středně těžké deprese či úzkosti) 20 % respondentů. To představovalo více než trojnásobný nárůst oproti stavu před pandemií (6 %).

V neposlední řadě je nutné se zmínit o dopadech izolace a absence sociálního kontaktu. Kontakt s druhou osobou není nepodstatným detailem našeho života, bez kterého se dokážeme neomezeně obejít. Sdílení a setkávání s druhými lidmi je základní lidskou potřebou. Sociální dovednosti si nelze osvojit v online prostředí! Je potřeba se reálně sejít s jiným člověkem, tohoto člověka vnímat, naučit se navázat oční kontakt, reagovat a sledovat jeho neverbální projev, naučit se vytvořit si vlastní komfortní zónu, navázat konverzaci s neznámým člověkem – vše praktiky, jež současným adolescentům a dětem činí čím dál tím větší potíže. U více introvertních jedinců vznikají sociální fóbie. Takové děti se návratu do kolektivu čím dál tím více obávají, raději se mu vyhýbají a unikají do bezpečí svého pokoje. Setkaly jsem se i s projevy paniky při představě návratu do školních lavic. Děti, které jsou více extrovertní, absencí sociálního kontaktu skutečně trpěly a upadaly do depresivních stavů, protože neměly vyhlídku na zlepšení situace.

Přístup ke kvalitní pomoci je omezený. V roce 2018 vyšel alarmující článek upozorňující na výrazné zvýšení konzumace antidepresiv (za posledních 25let šestinásobek). Není nutné podotknout, že tento trend stále roste. Psychologické poradny jsou přetížené a čekací doby dlouhé. Antidepresiva se tedy jeví jako jediné řešení, ačkoliv jejich předepsání, zvláště u dětí, by nemělo být automatické.

Dopady pandemie jsou závažné a v důsledku opatření cílících na redukci sociálních kontaktů formou plošné izolace, z psychologického pohledu zcela nezdravým způsobem ovlivnily   naše životy. 

Je samozřejmě povzbudivé, že došlo k znovuotevření škol a že postupné uvolňování omezujících vládních opatření nás přibližuje zpět k normálnímu životu. Nicméně bylo by naivní si myslet, že s návratem do škol zmizí i negativní psychické následky, které si děti nesou v důsledku dlouhodobé izolace. Chceme proto apelovat, aby byly vytvořeny podmínky, které by umožnily nejen zdravotnímu systému ale i školním zařízením včas podchytit a účinně pracovat s duševními problémy dětí a mladistvých.

I když se aktuálně zdá, že pandemie je na ústupu, v našich ordinacích čelíme náporu dětí, které nástup do kolektivu po dlouhodobě izolaci nezvládají. Výrazně stoupají úzkostné poruchy nebo sociální fobie, sebepoškozování, sebevražedné pokusy dětí a trvá vysoký počet dětí s poruchami příjmu potravy.

Je proto nutné upozorňovat na dlouhodobé následky izolačních opatření na duševní zdraví a je zcela zásadní mít do budoucna zpracovaný vhodný scénář pro efektivní fungování řádné školní výuky, pokud by pandemie znovu udeřila.

Článek pro Vás připravili naši specialisté

Reference:

UNESCO

https://en.unesco.org/covid19/educationresponse

Národní alianze duševního zdraví

https://www.nami.org/mhstats

Lancet

https://www.thelancet.com/journals/lanpsy/article/PIIS2215-0366(20)30570-8/fulltext

Studie týkající se závislosti na sociálních sítích u mladé generace:

https://www.upol.cz/nc/en/news/news/clanek/studie-hbsc-online-svet-patri-k-mlade-generaci-uspech-v-kolektivu-souvisi-s-aktivitou-na-socialn/

https://www.reflex.cz/clanek/zajimavosti/97582/na-internetu-je-podle-vyzkumu-zavisla-az-polovina-mladych-lidi-spotreba-alkoholu-a-cigaret-u-nich-naopak-klesa.html

https://www.researchgate.net/publication/264989074_Internet_Addiction_in_Young_People

https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC4303443/

Multimonitoring:

https://www.sciencedaily.com/releases/2019/10/191030151514.htm

Dokumenty o sociálních sítích:

https://www.thesocialdilemma.com/

Studie týkající se sebepoškozování a sebevražd u mladé generace:

https://www.pediatriepropraxi.cz/pdfs/ped/2008/06/07.pdf

https://www.bbc.com/news/health-48514349

https://ebmh.bmj.com/content/17/4/97

https://www.researchgate.net/publication/280536872_Self-harm_in_young_people_Prevalence_associated_factors_and_help-seeking_in_school-going_adolescents

Studie Covid a mentální zdraví:

https://journals.plos.org/plosone/article?id=10.1371/journal.pone.0244809

https://www.kff.org/coronavirus-covid-19/issue-brief/the-implications-of-covid-19-for-mental-health-and-substance-use/

https://idea.cerge-ei.cz/studies/dopady-pandemie-koronaviru-na-dusevni-zdravi

Konzumace antidepresiv a Covid:

https://www.irozhlas.cz/zivotni-styl/zdravi/psychiatr-uzkost-deprese-antidepresiva-spotreba-leciv-martin-anders_1811080630_jab

https://www.lidovky.cz/relax/zdravi/uzivani-antidepresiv-poroste.A200520_120152_ln-zdravi_ape

file:///C:/Users/kocou/AppData/Local/Temp/R2016-06-Suchopar-Spotreba-antidepresiv.pdf

https://www.prolekare.cz/tema/deprese-uzkost/detail/covid-19-deprese-psychicka-i-ekonomicka-jake-antidepresivum-tedy-zvolit-124904

Přílohy: